Co bylo před MČR

7.10.2013 Kategorie: Optimist Autor: Tomáš Atmann

Přípravu Kačky na MČR ve třídě Optimist jsem plánoval od jara letošního roku. Opíral jsem se o znalosti Michala Voženílka se závody ve Slovinsku a Chorvatsku.

Finální podoba soustředění byla určena cca týden před odjezdem a zahrnovala dva závody na Jadranu. První z nich byl naplánován hned po příjezdu do Chorvatkého Rovinje a bylo to Otrvoreno prvenstvo Istarske županije, takže Mistrovsví Istrie. Závod proběhl 10. -11.8. za účasti 79. lodí ze čtyř zemí Chorvatska, Slovinska, Itálie a Česka.

 

Za ČR v tomto závodě startoval Michal Koštýř, Kateřina Altmannová, Klára Himmelová, Jíří Himmel a ve třídě Laser 4,7 Martin Kmenta.

První rozjížďka, byla odstartována už během odpoledne do větru, kterému se v Chorvatsku říká Bora. Každý, kdo ví, co Bora dokáže, pochopí určité obavy trenéru a rodičů na břehu při pohledu na vzdalující se opťáky, které občas letí ve skluzu a občas vyrovnávájící náhlou změnu směru větru. I přes únavu z cesty byl proto rychle postaven motorový člun Jirky Himella, bez kterého by účast na závodech nebyla možná. Část trenéro-rodičů se vypravuje kontrolovat situaci na vodě. Bora tento den naštěstí nenabrala své obvyklé zuřivosti a dosahovala síly do 10m/s. Odjela se jedna rozjížďka a následně se vítr stočil na Mistrál a zeslábl na 4-6m/s. Tento směr větru rozhoupal Jadran do metrových vln. V těchto podmínkách se v sobotu odjeli další dvě rozjížďky a šlo se z vody. Na neděli zbývali ještě dvě rozjížďky, které se odjeli v podobných podmínkách jaké byly při druhé a třetí sobotní rozjížďce. V těchto podmínkách se cítil jako doma M. Koštýř a obsadil v celkovém pořadí 7. místo. Ostatní naši zástupci opťáku uzavírali pole a to 62. K. Altmannová, 66. K. Himmelová a 72. J Himmel. Pro Kačku to bylo první setkání s mořem na Optimistu..

Po ukončení závodu a zabalení věcí na přesun do Slovinského Koperu, si česká družina dopřála hodnotný večírek ve zdejší restauraci. Težké ráno bylo ve znamení přejezdu do Koperu, kde se od 16.8. jel druhý závod, který jsme měli zařazen do plánu přípravy před MČR na Nových Mlýnech. Celé pondělí nám zabralo hledání vhodné lokality na ubytování v místě konání regaty, která nesla název IODA Audi junior cup. Nakonec jsme nepohrdli parkovištěm hned vedle mariny v sousedící s jacht klubem Koper. Za poplatek 28euro na den nám zpřístupnili sociálky a připojení na 220. Přímo z mola (parkoviště) jsme měli krásný výhled na nákladní přístav.
V úterý je v plánu trénik. Od rána je patrná zesilující Bora, která cca hodinu před začátkem tréninku dosahuje na mole mariny rychlosti 14m/s. Je mi jasné, že dál na vodě jde vítr k 18m/s a nechávám Kačku na břehu i přes přání šéfa trenéra výpravy Michala Voženílka, aby to šla zkusit. Je zataženo a celkem chladno. Vyplutí s Kačkou pozorujeme s jacht klubem sousedící městské pláže, mrmlá, že se nudí a já ji slibuji odpoledne na vodě, ať se děje co se děje. Bora trochu zeslabuje a po cca půlhodině začíná pršet, vítr slábne úplně. Ranní část tréninku končí i pro zbytek výpravy. Odpoledne se obloha vyjasňuje a vítr 5m/s nás vyhání na vodu. Vítr postupně zesiluje až k 12m/s a Michal ordinuje dlouhé zadoboční kurzy ve dvoumetrových vlnách s důrazem na správné sjetí vlny. Výrazy ve tvářích dětí jsou jasné, je to dřina, ale z vody nechceme. Do roztrhání těla zůstávají na Slovinci vytýčené trati. Kolik trojúhelníku objeli nikdo nepočítal, ale po stoupačce na hraně převrhnutí ( s povytaženou ploutví) následovala odměna v podobě zběsilé jízdy na zadoboku. Pro jachting si člověk asi může stěží představit lepší podmínky slunce, teplo a vítr, to vše dosahovalo těch nejlepších parametrů. Na tom se na břehu shodli Italové, Chorvati,Slovinci, no prostě všichni. Mě a všemu ostatnímu doprovodu už je v tuto chvíli jasné, že kdyby do konce týdne nefoukalo, tak ten jeden trénink splnil účel za kterým jsme sem jeli. Středa je ve znamení krátkého, cca dvouhodinového trimování lodí a pak už přípravy na IODU. V místě konání se při trénigových rozjížďkách objevuje letošní mistryně Evropy z Balatonu Mara Turyn ze Slovinska. Kde Mara je, poznáte snadno podle šet metrů dlouhého motoráku VSR s šedesátkou motorem trenéra Slovinské reprezentace Mauricia Benčiče.

 

První den závodu start naplánován na 11:00 slabý vítr neodrazuje ZK a v 10:00 vyplouvá na vodu a za ní celé 154 členné pole přihlášených lodí. Jak se později dozvídám od Michala Voženílka, protokol pro závody pořádaných mezinárodní federací optimist IODA neumožňuje čekání na břehu. Pro nás a všechny zúčastněné to znamená dlouhé čekaní na vítr. Kolem třetí hodiny, kdy se pomalu smiřujeme s tím, že se budeme v bezvětří smažit na motoráku a děti na lodích až do šesti odpoledne, přichází první pozdrav větru. Obrovský poryv o síle deseti metrů náhle rozhýbal závodní pole do skluzu a potom opět nic. Nic, však trvalo 15min a vítr přes deset metrů je tady. ZK na nic načeká a během krátké doby běží startovní procedura první ze tří základních skupin. Teď je jasné, proč se podle protokolu IODA čeká na vodě. V tuto chvíli na malém motoráku není víc času než na otázku směrem ke Kačerovi "Dáš to?" Lehce nejisté přikývnutí, přitažení otěží a opět ten divoký skluz, tentokrát směrem ke startovní lodi. Tento dotaz směřoval postupně ke všem, kteří byli na dosah. Vzhledem ke zvětšujícím se bílým hřebenům na vrcholech přes metr a půl vysokých vln, bylo všem jasné, že naše pomoc je v podstatě nemožná. Prostě teď je jen na nich, případný problém za ně minimálně 30min. nikdo nevyřeší, není čas na pláč ani histerii, jachting ukazuje svoji tvrdší podobu v dětském vydání. Běží jedna procedura za druhou a lodě se v cca v padesáti členných skupinách vydávají k návětrné boji cca 2km vzdálené od startu. Na vodě máme šest lodí a to i nejmenšího Honzíka Hálu (ročník 2005). Jsou chvíle, kdy nevidíme nikoho z našich a jen pomalou výtlačnou plavbou se prokousáváme vždy směrem, kde vidíme opťaka v problémech. Připlouváme na dohled, kdy už je možnost identifikace a po zjištění, že plachta nenese CZE a dotyčný plave a netopí se, jedeme dál směrem k cíli, kde máme jedinou šanci najít naše lodě. Postupně dojíždějí všichni až na Honzu Hálu. Voláme na břeh a následná informace „ano je tady“ přináší uklidnění. Myslím, že všichni měli za s sebou nejtěžší rozjížďku, kterou kdy na opťáku jeli. Na lodi vlaje opakovač, takže není čas na nic jiného než na pochvalu a optíci opět mizí zadobokem ke kilometr vzdálenému startu. V průběhu druhé rozjížďky vítr zeslabuje pod desetimetrovou hranici a nám se ulevuje. Zůstávají jen velké vlny, ale když dali to před tím, tak teď by to mělo jít. Po dojetí druhé rozjížďky vlaje opět opakovač na lodi ZK. Je cca půl šesté a do ZK se obouvají trenéři s Itálie i Slovinska. Mauro Benčič se slovy "jsou to děti a ne profesionálové" ukončuje diskusi a na stožár letí AP nad A. Dobře pro nás a vlastně asi pro všechny.

V dalších dvou závodních dnech se odjeli další čtyři rozjížďky, po kterých bylo 154 lodí rozděleno do zlaté, stříbrné a bronzové skupiny. Ve zlaté Michal Koštýř, na zadní hranici stříbrné Petr Hála a v popředí bronzové Klára Himmelová, Jirka Himmel, Kateřina Altmannová a František Viták.

 
V neděli se už odjela jen jedna rozjížďka ve slabém větru, kde se nejvíce kupředu posunul Petr Hála.

 
Celkové pořadí na IODE v Koperu:

    35. Michal Koštýř
    83. Petr Hála
    109. Klára Himmelová
    111. Jiří Himmel
    113. Kateřina Altmannová
    118. František Viták
    150. Jan Hála.

 
MČR bude můj následující příspěvek, ale už dnes je jasné, že z výše uvedených účastníků soutředění vzešel mistr a vicemistr republiky v LT Q pro rok 2013.